Venatrix Jestřábí Topaz

---

Jméno: Venatrix
Příjmení/přídomek: Jestřábí Topaz
Věk: 22
Datum narození: 18. den 2. cyklu 1400. období
Národ: Rubínový lid
Magické schopnosti: Povolání, Magie run
Zbraně: tesák, oštěp

Povaha: Nepočítejte s tím, že by s vámi jednala s úctou, poněvadž ji k tomu nikdo neučil a dosti pravděpodobně by se mu to ani nepovedlo. Ale jako vždy se přece jen najde pár výjimek, ke kterým úctu chová. Mezi ně patří pouze bohyně Haema, kněz a Chu-mej, jakožto nejsilnější bojovník jejich národa. Ačkoliv nynějšího Chu-meje neviděla, protože konala zkoušku ještě s tím předešlým, pociťuje k němu respekt. Je mírně přidrzlá a ačkoliv bývá raději ve společnosti zvířat nežli lidí, je občas až příliš ukecaná, ale to pouze v případě, že má dobrou náladu a zamlouváte se jí. Pokud nesplňujete ani jedno, moc si s ní nepokecáte. Jinak je to vcelku milá dívka, která je schopna i někomu pomoci. Miluje boj na blízko, poněvadž ten na dálku nikdy nepatřil mezi její silné stránky, a lov. Protože jsou tyto dvě činnosti pro její lid i pro život nejdůležitější, věnovala se jim již odmalička, takže si troufá říci, že jí opravdu jdou. Mezi její koníčky patří i zpěv a zkoumání cizích národů.
Tato dívka má též ráda zvířata jak na talíři, tak i mimo něj. Nejraději má tygry, dokonce si jednoho jako mladší ochočila poté, co ho zachránila před tím, aby ho sežral lev. Dlouhou dobu žila v domnění, že je to samec, ale po nějaké době se z něj vyklubala tygřice, kterou jako malá pojmenovala Micinka. Jak originální, že? Tady na Mícu nedá dopustit, poněvadž jsou to nerozlučné parťačky dělící se o kořist a bojující spolu bok po boku. Když naštvete jednu, naštvete i tu druhou. A poštvat si proti sobě dvě rozzuřené šelmy, není zrovna nejlepší volba.

Životní sen: Ačkoliv na to nevypadá a ani to nedává najevo, chce mít v budoucnu dítě a milujícího partnera.

Popis a obrázek vzhledu: Venatrix je jak povahově,tak i vzhledově divoška jak se patří. Její vlnitá tmavě hnědá hříva jí nezkrotně spadá někam po ramena a chodívá dosti spoře oděná. Na sobě má vždy pouze něco z tmavě hnědé kůže končící kousek nad pupíkem a kožené nohavičky, které mají na sobě připevněné dlouhé kusy kůže, tudíž to připomíná sukni s velkými rozparky, přičemž z boků jsou na ně připevněné dva tesáky prvního zvířete, které kdy ulovila. Na krku nosí kožený náhrdelník s tesáky a korálky z kostí divoké zvěře. Má čokoládově hnědé oči, jež rámují dlouhé husté řasy a větší nosík, pod kterým jsou plné rty. Poněvadž k jejím oblíbeným barvám kromě hnědé patří i červená, každý den si na ruce a na obličej maluje různé ornamenty sytě červenou barvou, což s její barvou kůže a celkovým vzhledem vypadá opravdu pěkně a přitažlivě. Též si velmi ráda dělá kočičí černé linky, které podle ní, zvýrazňují její divokost a nespoutanost. Měří 65 palců, tudíž není vysoká ani malá, patří prostě do průměru, což jí vyhovuje. Díky jejímu aktivnímu životu je štíhlé a svalnaté postavy. Kvůli tomu, že je téměř pořád vystavena slunečním paprskům, má snědou kůži. Též má typicky ženské křivky, tedy úzký pas, širší boky a ramena a nemalé poprsí, které jí nadělila sama matka příroda.

Doplňující informace: Když ji její matka rodila, čekalo ji milé překvapení, poněvadž se jí nenarodilo jedno dítě, nýbrž dvě. Dívka o něco starší než chlapec si sice nebyli podobní vzhledově, poněvadž chlapec byl blonďatý s modrým kukučem stejně jako matka a dívka zase hnědooká brunetka po tatínkovi, ale byli si opravdu hodně podobní povahově. Oba dva to byli drzí a uchechtaní rošťáci, kteří museli všechno zkoumat, lítat od jednoho průšvihu k druhému. Též se spolu za pomoci otce učili bojovat a lovit. Ona byla spíše na boj na blízko a on zase na dálku, proto se postupem času učili bojovat zvlášť, ale na lovy chodili společně, neb se velmi dobře doplňovali. Dokonce spolu šli ve svých dvanácti letech složit zkoušku k tehdejšímu Chu-mejovi. Ona z toho byla značně nervózní, poněvadž se obávala, že na to ještě nemá. Přece jen byl její bratr o dost lepší. Ten ji naštěstí podporoval a uklidňoval, tudíž zkoušku nakonec úspěšně zvládli oba dva. Rok na to se její otec s bratrem vydali na lov, na který chtěla jít s nimi, ale kvůli matce, která v tu dobu trpěla Mozkovrahem, se na lov nakonec nevydala. Matce v tu dobu sehnala od léčitele lék na tuto nemoc, tudíž probíhala o něco mírněji. Druhý den šla na chvíli trénovat, ale cestou zaslechla nebezpečné vrčení pocházející z hrdla divoké šelmy. Samozřejmě by to nebyla ona, kdyby nešla zjistit o co se jedná. Objevila tak zraněného a zřejmě hladového lva, který se pokoušel usmrtit malé mladě tygra, ale to ona nechtěla dopustit. Proto na něj zaútočila. Kdyby nebyl lev zraněný pravděpodobně by jí zabil, ovšem takhle se jí ho podařilo zranit a donutit k útěku. Vyděšené a trochu zraněné mládě vzala rychle domů, kde se následně starala už o dva indisponované. O matku, která zpočátku doma nechtěla mít takovou šelmu, poněvadž se obávala, že by jim jako starší mohlachtít ublížit, a o ono mládě. Ještě ten den se vrátili muži i ženy s pochmurnými tvářemi z lovu, který nedopadl dobře. Lov se konal na hranicích se Strážci smrti, kde když byli lidé oslabení z boje proti zvířatům, na ně zaútočili bandité z vedlejšího území. Nechtěli peníze, chtěli zabít co nejvíce barbarů. Kvůli nim padlo několik lidí. Mezi nimi byl její otec a bratr, který zemřel na následnou infekci, jež se mu v rozšířila v ranách. To byla pro ni i pro matku obrovská rána. Pro bratra to byl teprve druhý a poslední lov, který zažil, ale podle všeho se mu tam vedlo dobře. Sám zabil vlka, kterého od zbylých lovců dostali. A právě z jeho kůže si Venatrix udělala přikrývku na spaní, přestože ji původně chtěla použít na oblečení, ale obávala se, že by se jí takto rychleji poničila a to ona nechtěla. Byla to jedna z mála věcí , jež měla jako upomínku na svého zesnulého bratra. Od té doby uběhlo už devět let a ona na tuto minulost nerada vzpomíná. Zpočátku to pro ni s matkou bylo těžké, ale postupem času se to zlepšilo. Pomáhaly si navzájem, měly svou tygří společnici Mícu, která jim téměř vždy zlepšila náladu jenom tím, že tam s nimi prostě byla.