Affectus Granátový sup
Jméno: Affectus Granátový sup
Věk: 22. období
Datum narození: 13. den 3. cyklu 1399. období
Národ: Rubínový ľud
Magické schopnosti: Krystalová magie
Zbraně: luk, co si vyrobil ještě s otcem a tesák prvního vlka, co zabil
Povaha: Affectus je věrný a dobrý přítel a podle jeho jména, byste nejspíše čekali že se často hněvá (protože affectus znamená hněv), ale jen málokdy se doopravdy naštve, občas může budit ten dojem, ale kdo ho jednou viděl se opravdu hněvat, ten si to už jen tak s obyčejným naštváním nesplete. Má rád společnost, ale osamocené noci v lese se svými myšlenkami na lovu si také náležitě užívá. Bývá často tvrdohlavý a nerozvážný a tato kombinace je velmi nebezpečná, naneštěstí (většinou pro něj), ho to už několikrát dostalo do velkých problémů - naštěstí se z toho zatím vždy nějak vyvlíknul nebo utekl. Dalo by se říct že má víc štěstí než rozumu. Zatím pro něj existují pouze dvě velmi důležité věci - kůň Ferus a Caltha, za ně by neváhal položit život, kdyby musel. Ferus je, přesně jak o něm vypovídá jeho jméno, divoký a nezvladatelný v tom si je s Affectusem podobný, Affi je taky jediný, kdo Feruse dokáže pořádně ovládat. Caltha je milá, příjemná a bláznivá stařenka, kterou Affectus nadevše miluje a snesl by jí modré z nebe, kdyby myslel, že to chce. Ona a Ferus jsou jeho největší slabiny, když jde o ně chová se jako někdo jiný, pro jejich ochranu by zaprodal i svou duši, kdyby neviděl jinou možnost a to by se nejspíš stalo, protože by jako vždy nijak zvlášť nepřemýšlel, viděl by tu nejjasnější cestu a nad ničím jiným by už nepřemýšlel.
Životní sen: Najít si nový smysl života, který by mu pomohl připravit se na blížící se smrt Calthy, které je teď už skoro sto-patnáct období.
Popis a obrázek vzhledu: Affectus má černé vlasy (v nichž je zapleteno několik červených a bílých pírek), dlouhé až po ramena, které se neobtěžuje česat. Bývají rovné a rozčepířené, obzvláště na vrchu, když si je ale pár dní neumyje, tak se mu nezačnou mastit jako ostatním, ale začnou se mu lehce vlnit. Do vlasů si občas zamotá koženou čelenku, která ovšem nedokáže zabránit jeho hustým vlasům v tom, aby mu padali do obličeje. Jeho pleť je světlá a své světle modré oči, si zvýrazňuje černou barvou, kterou si pokresluje i tváře. Z pravého koutku úst se mu tak táhne namalovaná černá jizva, jejíž účel je hlavně zakrýt jizvu způsobenou otcem a od uší se už jen z estetických důvodů táhne černá linie, která se kousek pod okem kříží s linkou vedoucí od oka. Dalšími ozdobami jeho tváře je jedna náušnice ve tvaru kříže a černý kovový kroužek v jeho rudém spodním rtu.
Je vysoký zhruba 195 cm, takže rozhodně není žádný prcek a jeho postava se ani omylem nedá nazvat tlustou, ale že by měl nějak zvlášť velký svaly se taky úplně říct nedá. Je spíše hubený, na rukou má náznaky bicepsů a tricepsů a kdoví jakých -psů ještě a na břiše se mu lehce rýsují "buchtičky". Břicho a hruď si také často pomalovává hlavně aby zakryl další jizvy od otce, které má různě po celém těle, ale nevyhrává si s tím tolik jako s malováním na obličeji, spíše si akorát namočí prsty do černé nebo šedé barvy a tu si tam pak rozetře. Obvykle chodí od pasu nahoru nahý jen na krku má pověšený kožený provázek na němž je zavlečených několik kovových i dřevěných přívěsků různých tvarů a také několik pírek. Jeden z těch přívěsků je granátový sup, který mu věnovala Caltha po jeho pokřtění. Občas si na sebe však vezme i koženou vestu, ale to jen v případě, že ho Caltha přesvědčí dobrými argumenty nebo mu hrozí, že jestli si jí neobleče, tak půjde na bylinky sama, což jí v jejím pokročilém věku nechce povolovat, kdyby náhodou někde zkolabovala a nemohl by jí nikdo pomoct. No, většinou vítězí Caltha. Od pasu dolů nosí už jen krátké kalhoty sotva po kolena, ke kterým má u pasu přišitý kus kůže, což vytváří dojem sukně. Boty nenosí, je tak blíže k přírodě a navíc je to tak zdravější. Luk mívá zavěšený přes pravé rameno, stejně jako toulec se šípy a tesák má přivázaný k zápěstí pro případ, že by se k němu někdo dostal moc blízko na to aby mohl střílet.
Doplňující informace: Affectus se narodil jako první ze tří dětí, jeho mladší bratr a sestra byli dvojčata, po jejich narození na něj rodičům nezbývalo moc času a tak se o sebe musel většinou starat sám už od pěti období. Jeho otec ho, ale nepřestal milovat a tak ho ve volných chvílích učil lovit, střílet z luku a bojovat. V osmi obdobích už uměl sám ulovit laň nebo i menšího medvědobizona, v té době také s otcem ulovil svého prvního temnovlka, kterému táta vyrval tesák a daroval ho Affectusovi jako připomínku jeho prvního většího úlovku. Kvůli náklonnosti, kterou otec vůči Affectusovi projevoval na něj jeho bratr žárlil, protože jemu nevěnovala zvláštní pozornost ani matka, ta si hýčkala svou jedinou dceru. Affectuse bratr v jednom kuse shazoval, urážel a dělal mu samé naschvály. Když Affectusovi bylo devět matčina klisna porodila hříbě a otec přivedl od nějakých obchodníků další dvě, tenkrát ho to stálo dva šavlozubé tygry a jednoho velkého medvědobizona. Matčino hříbě dostala sestra a chlapci si měli rozdělit ty dva hřebce od táty. Měli bojovat o toho silnějšího, úkol byl ulovit co nejvíce králíků, bratr ale podváděl a tak Affectus dostal toho menšího a ošklivějšího, on si ho však zamiloval a časem z něj vyrostl jeden z nejhezčích a největších koní Rubínového lidu. Někdy ke konci období společně s rodinou odjeli do vesnice. Zastavili před jedním malým stanem, ze kterého se vybelhala malá stařenka opírající se o velký klacek a když odhrnovala kožený závěs, kryjící vstup, nedělala to prsty, ale zápěstím, což následně dělala stále častěji, Affectus se na to jednou otce zeptal a ten mu řekl, že je to nějaká vrozená vada a že někdy je bolest kterou způsobuje tak nesnesitelná, že to prostě nejde. Tenkrát to nepochopil, ale nechtěl se ptát co jí je, protože to říkal jako by to bylo něco zcela jasného a tak už se v tom dál nehloubal. Za stařenkou se ze stanu vynořila i další mladší žena tak ve věku maminky. Dvojčata nebyla nadšená z toho že budou muset žít se starou ženou kterou ani neznají, ale Affectus věděl že to není jen tak, že maminka je nemocná. Věděl to protože viděl jak jsou ona i tatínek pořád smutní a neustále se jich ptal co se děje, maminku to vždy rozplakalo a táta jen zavřel oči a smutně zavrtěl hlavou, po neustálém otravování mu táta nakonec řekl, že maminka umírá na karmínový mor a že jedou za jejími příbuznými do vesnice. Od té doby byl Affectus tichý, zamlklý a smutný a za každou cenu se snažil strávit co nejvíc času s maminkou, i když to nebylo tak snadné, jelikož se jí tatínek pokoušel držet co nejdál od dětí a všeho co by mohla nakazit, dvojčata to nechápala a dělala si z Affectuse srandu, že mu prý táta nestačí, že musí obtěžovat i maminku a ta je prý zas začala nenávidět a skrývat se před nimi. Máma mu ale zakázala jim o tom říkat a on jí jako ostatně vždy poslechl.
Jak se následně ukázalo ta stařenka byla matčina prababička Caltha a ta druhá žena je matčina sestra Letha. Tu dobu co trávili ve vesnici se otec skoro nehýbal od matčina stanu, který byl kvůli zachování zdraví ostatních oddělený, teta se starala o dvojčata a Affectus byl sám. Sedával u stanu a přemýšlel nad spoustou věcí třeba nad tím co je té staré ženě, které má říkat babička nebo třeba proč mají ženy prsa, ale malý holky ne a proč si je ty ženy většinou snaží zakrývat, když muži chodí s úplně nahou hrudí, jediné co mu zpříjemňovalo tyto chvíle byl tou dobou ještě neduživý, šedý koník, který kvůli své nezbednosti dostal jméno Ferus.
Nelíbilo se mu tam a nelíbilo se mu ani to, že byl sám. V okolí byli už jen samí staří a nemocní lidé. Nikde žádné skotačící děti. Až k němu jednou přišla Caltha, pomalu a opatrně si k němu sedla, i když bylo poznat že jí to působí velké bolesti a on si opět vzpomněl na to co říkal táta a strašně toužil se jí na tu věc zeptat, ale od táty už věděl, že ptát se nemocného člověka na to co mu je nebo jak se to stalo, je neslušné a tak jen seděl a poslouchal příběhy co mu vyprávěla. Líbilo se mu to, konečně nebyl sám a její vyprávění nebylo jako ty maminčiny nudné pohádky, ona vyprávěla krásné příběhy, plné hrdinstv, ale i zloby, zrady nenávisti, lži a ne vždy zvítězilo dobro nad zlem. To se mu na nich líbilo a ostatně i na Calthě, protože ona viděla svět takový jaký byl a takový ho i popisovala ve svých příbězích který měla ke každé hvězdě co byla vidět na noční obloze. Většinou o někom nebo o něčem, po čem se ta hvězda jmenuje a Affectus dříve věřil, že se tak opravdu jmenují a že ty příběhy jsou skutečné. Postupem času mu, ale samozřejmě došlo že to tak není a sama mu nakonec přiznala, že si to vymýšlela. A přestože je teď už vlastně dospělí, dodržují svou malou tradici a každý večer si společně sedají před stan v objetí a Caltha mu vypráví příběhy, už né stvořené někde v zákoutí její mysli, tam kde má centrum fantazie (a že ta její musí být opravdu velkolepá), nýbrž ty, co doopravdy prožila, v jakých válkách bojovala její rodina či dokonce ona sama jako mladá žena nebo o její první lásce a jeho smrti a spoustu dalších...
Po dvou dnech, co maminka ležela podle tatínkových slov v mdlobách a na půli cesty na věčnost a jediní, kdo mu dělali společnost byli Ferus a Caltha si sám pro sebe odpřisáhl, že nedovolí, aby se jim cokoli stalo. Pár dní po tom co maminka zemřela táta rozhodl, že znovu vyrazí a Affectus chtěl zůstat, jenže se mu nepodařilo otce přesvědčit, že i s dvojčaty toho bude mít nad hlavu a že on bude tetě pomáhat s babičkou. Táta to odmítl s tím, že jim nemá jak pomáhat, že by byl spíš na obtíž. To Affectuse šokovalo, tehdy si toho prvně všiml, matčina smrt ho zasáhla víc než chtěl dát najevo.
Pět období, do svých čtrnácti cestoval Affectus s otcem a sourozenci a celou tu dobu pozoroval, jak to s otcem jde z kopce. Jak schválně zastavoval nedaleko nevěstinců, aby se tam mohl v noci potají plížit. Když bylo Affectusovi třináct, poprvé ho tam vzal s sebou, nechápal to, nelíbilo se mu to a víckrát se tam zatáhnout nenechal. Pět období všichni tři sourozenci tiše snášeli otcovi nálady. Chvíle kdy se vrátil z hospody úplně na mol a začal je obviňovat z matčiny smrti nebo dokonce ohrožovat zbraněmi. Tu dobu přežívali hlavně protože drželi pohromadě. Ale jednoho osudného dne se ta křehká stabilita, kterou jejich vztah s otcem měl, zhroutila. Jednoho dne, kdy se opět vrátil do jejich tábořiště nalitý a kdy si všimnul že jeho dcera se už začíná pomalu měnit v ženu, kdy si všimnul jejích boků, jejího hrudníku, který se zatím jen nepatrně začínal měnit z dětského na ženský. V ten den se neobtěžoval potajmu se vykrádat do nějakého zvláštního podniku s těmito účely. Ten den se rozhodl, že zneužije svou vlastní dceru. Jenže to se nelíbilo jejím bratrům, bránili jí a on je za to zbil. Zmlátil Affectuse, který obě dvojčata kryl vlastním tělem. Otec mu zlomil nos, udělal obrovský monokl, kvůli kterému pak dlouhou dobu na jedno oko neviděl a roztrhl pravý koutek skoro do půlky tváře, taky mu způsobil několik řezných a bodných ran po celém těle, žádná ale naštěstí nebyla smrtelně vážná. Zbil Affectuse do bezvědomí a když se následně nadechoval, aby se otočil zpět na dcerku, vyskočil její bratříček a otce probodl. Affectus se probudil po několika dnech ve stanu, kde žil kdysi, když umírala jeho matka ve vesnici se sourozenci po boku. Žili tam společně několik období až do doby, kdy dvojčatům bylo třináct a Affectusovi osmnáct. Letha se rozhodla opět vyjet na nekonečnou pouť po celém národě a dvojčata vzala s sebou a tak zůstal Affectus s Calthou a staral se o ní. Caltha byla bývalá travička a tak se hodně vyznala v bylinách, většinu svých zkušeností předala Affectusovi, ale mimo to uměla i ovládat krystalovou magii, kterou ovládal i on a všechno co umí, a že toho umí hodně, se naučil od ní. On to však využíval hlavně proto, aby měl čím zaplatit dívkám, co měli v popisu práce uspokojovat muže. V osmnácti se také prvně od té zkušenosti s otcem vydal do nevěstince a líbilo se mu tam víc než v době, kdy těmto věcem ještě moc nerozuměl, ale přišlo mu to celé takové nepříjemné, tak si našel skupinu dívek, které byli ochotné prokazovat mu tyto služby i na jiných místech a těm platil krystaly různých tvarů a velikostí. Tenhle Affectusův koníček se ale Calthě moc nelíbí a snaží se ho přinutit najít si nějakou vážnou známost, nějakou dívku kterou by miloval, on má však rád svůj bohémský způsob života. Přesto jí slíbil, že až najde dívku, pro kterou by byl ochoten zemřít, nevzdá se jí, bude jí dobývat a bude jí milovat a dělat všechno co jí na očích uvidí, do té doby si, ale chce a bude užívat.
Komentáře
Okomentovat