Adelheit Nečistý

Jméno: Adelheit

Příjmení/přídomek: Nečistý

Věk: 23

Datum narození: 29. den 1. cyklu 1398. období

Národ: Stínový národ

Magické schopnosti: ovládání stínů a splývání s nimi

Zbraně: dvě dýky, které si schovávám do rukávů

Povaha: Stejně jako každý člen mého národa jsem i já tělem i duší oddán našemu bohu. Ctím ho a poctivě se modlím několikrát každý den. Jsem tajemný a mlčenlivý, mám spoustu tajemství a rozhodně je nehodlám jen tak někomu vydat, musel bych potkat někoho opravdu speciálního, abych byl schopen se otevřít. Přiznávám, jsem nedůvěřivý, nespolečenský a

těžko vycházím s lidmi. Také jsem nevypočitatelný, já sám ani nedokážu ovládat své reakce.

Nejraději se schovávám ve stínech

Životní sen: získat požehnání od boha Dea a rád bych potkal někoho, kdo by ve mě neviděl něco odporného a nečistého

Popis vzhledu: Nerad se ukazuji a proto zřídkakdy ukazuji svou tvář. Pro ostatní jsem outsider, narodil jsem se jako albín, moje oči jsou rudé, za to jsem byl také odsuzován a lidé se mě stranili. Díky těmto očím jsem si vybral svou přezdívku. Moje vlasy jsou bílé, rád je nosím ostříhané na krátko. Jsem štíhlý, drobnější postavy a svalnatý rozhodně také nejsem, díky tomu můžu využívat momentů překvapení, neboť je ve mě víc než na co vypadám. Mrštnost a hbitost rozhodně nepostrádám. Rád nosím věci, které mě skrývají. Dlouhý černý plášť s kápí a dlouhými rukávy, to je to pravé.

Doplňující informace: V dětství jsem to neměl lehké. Kvůli mému vzhledu se mě každý stranil a neměl jsem nikdy kamarády. Ba naopak jsem vyrůstal ve výsměchu a nenávisti, pohrdali mnou. To místo, Chrám ticha, jsem hluboce nenáviděl, několikrát jsem se pokoušel utéct, dokud se mi to nepovedlo. Utekl jsem kamsi daleko, kde jsem se snažil zařadit do normálního života, ale můj vzhled mi to příliš komplikoval. Toužil jsem i po rodině, ale nejspíše lidé s takovým prokletím jako mám já, na lásku právo nemají. V Chrámu ticha jsem se poučil o nesmyslnosti žití a pojal i divné myšlenky, kterými se příliš nechlubím - kdybych měl rodinu, chtěl bych být já sám otcem a své dítě vychovávat sám. Dnes ale žiji na vlastní pěst v samotě. Společnost nehledám, až příliš se bojím svých myšlenek a snů, kde se vidím s početnou rodinou. Raději utíkám sám před sebou a smysl svého života a tedy i v zaplašení oněch myšlenek, hledám ve víře.