Even Novus

Jméno: Even

Příjmení/přídomek: Novus

Věk: 13

Datum narození: 17. den 2. cyklu 1408. období

Národ: Potomci nebes

Významná osobnost: Svatí

Magické schopnosti: létání, ovládání vody

Zbraně: kuše, kord

Povaha: Even byl celý život nejméně oblíbený, neustále srážený do prachu na zemi, když našel alespoň kapku štěstí v moři smutku a beznaděje, vždy o ni přišel. Naučil se bojovat o svůj život. Když se dostal z ulice, už se tam nechtěl vrátit. Je odvážný a nikdo ho nezná dost na to, aby věděl, co udělá. Za svůj život měl jen tři přátele. Jeden ho opustil. Druhý zemřel v rvačce, která vypukla kvůli němu (nebo tak si to alespoň namlouvá). Poslední zemřel, protože ho chránil. Nechce nikoho dalšího vidět mrtvého.

Životní sen: Dokázat světu, že není k ničemu.

Popis a obrázek vzhledu: Moc lidí ho zatím nevidělo. Většinou se skrývá ve stínu. A hodně lidí co ho viděli o tomto setkáni už nemohli nikomu vyprávět. Nedá se říct, jaké rysy má po matce a jaké po otci, protože nikdo neví, jak vypadali. Můžeme jen říct, že má až nepřirozeně bledou pleť a velké modré oči. Tmavé vlasy lemují jeho ostře řezanou tvář. Vždy nosí tmavě modrý plášť, jenž ho halí do temnoty temnější než ta nejtemnější voda. Pod pláštěm skrývá náhrdelník se vsazeným rubínem. Vždy ho má u sebe.

Doplňující informace: První vzpomínku má na studenou postel ve velké noclehárně chovanců kláštera. Nikdo nevěděl, kdo byli jeho rodiče nebo odkud pochází, ale všichni věděli, že ho přivedla armáda a podle toho se k němu chovali. Byl z něj vyvrhel, všichni se mu vyhýbali a dělali si z něj pytel na mlácení. Spřátelil se jen se dvěma osamocenými dušemi, jako byl on sám. Přesto nebyl jako oni. Starší z nich, Petrus, byl synem řezníka z odlehlé vesnice. Druhý z chlapců, Mārcus, byl sirotek, ale alespoň věděl, kdo byli jeho rodiče. Byli nerozluční jako bratři. Dělali všechno spolu. Proto pro ně byla taková rána, když si pro Petruse přišel otec.

Když mu bylo osm let přišel do kláštera syn bohatého obchodníka. Vybral si za cíl šikanovat Evena a Mārcuse. Při jednom střetu se strhla velká pranice. Jeden kluk strčil do Mārcuse, ten spadl na hrábě, rozsekl si hlavu a na místě zemřel. Evenovi v střetu zlomili ruku. Po pár týdnech se mu ruka zahojila, ale kněží mu to dávali za vinu a vyhodili ho z kláštera. Dlouho se potloukal po temných a zapadlých uličkách města a kradl, aby měl co jíst. Po dvou letech ho z ulice zachránil stařec. Naučil Evena bojovat. Během jedenácti měsíců se Even stal tím nejlepším učněm, kterého stařec měl a jeho přítelem. Dozvěděl se, že stařec byl svatý a odešel od nich po smrti jeho ženy, aby se mohl starat o svou dceru. Ale ona se učit nechtěla a utekla. Proto si k sobě vzal Evna. Někoho potřeboval. Choval se k němu jako otec. Vytahoval ho z problémů a to se mu stalo osudným. Po starcově smrti se Even obviňoval. Chtěl to nějak odčinit. A už se nechtěl plazit ve špíně. Chtěl dokázat, že je lepší. Chtěl být lepší….