Leo Nečistý

Jméno: Leo

Příjmení/přídomek: Nečistý

Věk: 18

Datum narození: 16. den 2. cyklu 1403. období

Národ: Stínový národ

Magické schopnosti: iluze, noční vidění (infra vidění)

Zbraně: dýka s dvojitou čepelí, šavle

Povaha: Leo je velmi zákeřný a vy nikdy nevíte, co má v plánu udělat. Neplní žádné zvyky, které má Stínový národ, neb mu jsou naprosto ukradené. Dříve plnil aspoň jeden a jenom vůči jedné osobě a to sice jeho matce, kterou měl docela rád. I přesto, že ji znal jenom chvilku a přesto, že ji občas neposlouchal, a dělal si, co chce, což měl prostě ve své povaze a nehodlal to měnit pro nic za nic, zdravil svou matku sepnutím rukou a pokývnutím hlavy, ale po té co utekl z domova kvůli tomu aby jeho matka byla v bezpečí už neplní vůbec žádné. Umí velmi dobře krást za pomoci iluzí. Občas je nepoužívá, ale to se stává jen málokdy. Je však pravda, že kdyby chtěl, nemusel by si při kradení pomáhat iluzemi. Leo je používá hlavně pro jistotu než kvůli skutečné potřebě. Možná že kdyby nebyl od narození až do svých patnácti let zavřený v Chrámu Ticha a nepokoušel se utéct kvůli tomu, jak se tam k nim chovali, byl by hodný a nechoval by se tak, jak se chová teď. Nemá nikoho, s kým by se přátelil a nechoval by se k němu chladně. Tedy krom jeho matky. Ale kdoví, možná se někdy s někým spřátelí. Kdyby ne, co na tom sejde? On přece k ničemu přátele (prozatím) nepotřebuje.

Životní sen: Životní sen bude dopsán během hry.

Popis a obrázek vzhledu: Má černé rovné vlasy a patku, která mu padá přes pravé oko. Většinou mu pár pramenů padá i přes druhé oko. Jeho barva pleti je lehce našedlá a zvýrazňují ji jak jeho pronikavé zelené oči, které vypadají jako kočičí, tak i jeho zákeřný úsměv. Leovu tvář zdobí též propíchnuté obočí a ret, které si sám probodl ve svých šestnácti. Piercingy jsou vyrobené jím samotným kvůli tomu, že je chtěl, dalším důvodem bylo to,, že jeho matka ho nutila k tomu, aby z něj byl dobrý šperkař a krejčí. Také si ušil vlastní hábit s kápí, kterým si zakrývá oblečení a který se mu líbí. Pod ním nosí schovanou šavli a dýku s dvojitou čepelí. Den předtím než utekl z domu, si ušil klapky na uši, aby mu nebyla zima. Z látky, kterou vzal tajně matce, si rovněž ušil černé triko s dlouhým rukávem a bílým límcem.

Doplňující informace: Jako malý kluk byl velmi problémové dítě, stále se snažil utíkat z Chrámu Ticha, kde musel jako každé dítě ze Stínového národa žít pod přísným dohledem Učitelů. Buď ho kvůli tomu mlátili rákoskou, zavírali na samotku anebo mu jeden či dva týdny nedali vůbec najíst. I přesto se pořád dokola pokoušel o útěk, nehledě na to, kolik utrpení navíc ho to stálo. Když mu bylo třináct, povedlo se mu utéct na tři dny, ale potom ho stejně zase chytili. Díky všem těm pokusů o útěk se mu už jako malému dařilo odhadovat pohyby těch, kteří ho chtěli opětovně polapit. Když byl ve svých patnácti propuštěn s ostatními, kterým bylo stejně jako jemu, vydal se hledat práci, aby si aspoň trochu přivydělal. Slyšel o obchodě, kde jakási žena prodává vlastnoručně šité šaty a vyrobené šperky, a tak se vydal tam. Kdyby mu ta žena platila málo, přeci jen by mohl něco ukradnout. Když tam došel a té ženy se zeptal, zdali by u ní mohl pracovat, s přikývnutím se na něj usmála a řekla: "Máš štěstí. Dneska jsem svého pomocníka propustila, jelikož mi nijak moc nepomáhal a spíše mi to stěžoval. Doufám, že ty budeš lepší." Obchod byl umístěn v jejím domě, takže ho rovnou zavedla do svého obýváku, kde mu gestem ruky ukázala, že si může sednout, ale on jen zavrtěl hlavou, jakože bude stát. Na sobě měl v tu dobu otrhaný hábit s kápí přes hlavu, která mu zakrývala obličej a pod ním šedivé, umazané a roztrhané kalhoty s trikem a na nohou boty, které vypadaly, že se každou chvilkou rozpadnou stejně jako ostatní oblečení na něm. Kápi si sundal a díval se na tu ženu, která jakmile se mu podívala do tváře, vzala nějaký zarámovaný obrázek, který měla položený na stole a došla k němu a tvář přiblížila těsně k té jeho a obraz dala vedle jeho hlavy a pohledem koukala opakovaně z obrazu na něj a z jeho obličeje na obraz. Každou chvilku se jí oči rozšiřovali údivem a nadšením. Potom aniž by něco řekla, popadla Lea za ruku a odtáhla ho k zrcadlu, které bylo v obýváku, a strčila ho těsně před něj, chtějíc, aby se na sebe podíval. Následně mu ukázala fotku nějakého muže, který mu byl docela podobný. Onen muž měl podobné rysy jako má Leo, ba dokonce měl i stejné oči. S překvapeným výrazem střelil pohledem po obrazu, vzal ho té ženě z ruky a prohlédl si ho pořádně. Když se potom podíval na tu ženu, všiml si pár věcí. Měla stejně našedlou pleť jako má on, podobný nos a stejnou barvu vlasů. " Kdo je ten muž?" zeptal se jí a díval se na ni. "Můj manžel a možná i tvůj otec," odpověděla s pousmáním, "jak se jmenuješ?" "Leo…" Jakmile to řekl, ta žena ho pevně objala a usmála se na něj. " Pokud je to tak…tak jsi asi vážně můj syn…a jsi i syn mého zesnulého manžela," zašeptala a do očí se jí nahrnuly slzy.

Další dva roky žil Leo se svou matkou, která ho nutila, aby se učil šít oblečení a vyrábět šperky. Měl na to talent, to musel uznat, ale ne že by ho to bavilo, spíše naopak. Také se učil bojovat s dýkou s dvojitou čepelí a šavlí, což mu také šlo. V šestnácti, jak už bylo zmíněno v popisu postavy, si propíchnul obočí a ret a dal tam své dva šperky, které vyrobil pro sebe i přesto, že mu to jeho matka zakázala. Jeho matka si o něj dělala starosti kvůli tomu, že s nikým nevychází a ke všem se chová chladně a k tomu ji už skoro neposlouchá a dělá si, co chce. V sedmnácti letech se rozhodl utéct z domu, protože chtěl, aby byla jeho matka v bezpečí. Chtěl, aby na něj zapomněla. Aby zapomněla, že se vůbec někdy setkali. Kdyby s ní zůstal, akorát by jí pořád přidělával potíže. Ona žila spořádaný život, ale on hodlal krást, neposlouchat zákony svého národa a tak. Neměl prostě nijak moc rád Stínový národ. Nevycházel dobře s ostatními lidmi…a předtím měl problémy v Chrámu Ticha, takže si na něj stále dávali pozor. Samozřejmě mu to bylo ukradené. Několik dní se jen tak potuloval tajně městem a jednou se zatoulal až do lesa, kde našel starou a poměrně velkou boudu, kterou opravil, aby do ní nepršelo a aby se v ní dalo vůbec bydlet. Posléze ji i trochu zvětšil. Na dveře přidělal velký zámek a klíč od něho nosí schovaný u sebe. V této boudě bydlí i teď.