Rituály a významné události Strážců smrti

Rituál Taraku

O rituálu
Rituál Taraku, neboli Rituál bolestné smrti je prováděn jako projev úcty k bohovi Acheronovi a slouží hlavně k jeho potěšení. Mimo jiné má však národu zaručit vítězné boje a pozitivní vývoj války, pokud zrovna nějaká probíhá. Koná se vždy, když hvězdy knězovi sdělí, že nastal čas k jeho provedení.

Průběh rituálu
Kněz vybere jednu oběť, kterou nemusí být nutně někdo ze Strážců smrti, nýbrž se může jednat i o válečného zajatce. Pokud není k dispozici osoba z jiného národa, vybere kněz čtyři adepty, z nichž pak ostatní hlasováním zvolí jednu oběť. Obvykle to bývá neoblíbený či nejméně užitečný člověk (synonymem pro něj bývá slovo "slabý"), o nějž nikdo příliš nestojí. Během rituálu vytvoří lidé zástup u sochy Smrti a poslouchají rituální slova, která přednáší kněz stojící před nimi. Sborovým mumláním je po něm opakují a přitom upřeně hledí na oběť, jež se nachází po pravé straně sochy, pevně držena dvěma muži, aby nemohla utéct. Nalevo postává jejich bůh Acheron, jenž po celou dobu mlčí. Poprvé promluví až poté, co kněz skončí svůj přednes. V té chvíli pronese temným hlasem: "Smrt je začátek i konec života." Zatímco se chrámem, v němž se rituál koná, nese ozvěna jeho slov, přejde k oběti a vrazí jí ruku do hrudi. Za živa jí vyrve srdce a to následně položí do mísy, kterou má socha Smrti na klíně. Soše začnou po tváři stékat krvavé slzy a lidé kolem se pustí do temného, melodického popěvku. Po nějaké době si za stálého zpívání pokleknou, sklopí hlavy a vztáhnou ruce k nebesům. Kněz začne do jejich písně odříkávat další rituální slova a Acheron zapálí pochodní srdce uvnitř mísy. Obřad končí, když z orgánu zbude jen pouhý popel. Mrtvola obětovaného je odnesena na posvátnou horu, kde se nachází obří hřbitov pro oběti tohoto rituálu.

Tradiční rituální oděv

Během rituálu mají na sobě všichni dlouhý černý hábit se znakem Acherona a kápí, kterou mají přetaženou přes hlavu, aby si s ní zakryli tvář. Pouze sám bůh na sobě nemá tento oděv, nýbrž je ve svém obvyklém oblečení. Na rozdíl od normálu má však na nahé hrudi namalovanou rozšklebenou lebku. Nakreslena je jeho vlastní krví, jež není rudá jako u lidí, nýbrž černá.

Narození dítěte

Každé nově narozené dítě je předáno knězovi, který zhodnotí, zda vypadá dostatečně silné. Pokud se ukáže, že je novorozenec slabý a neduživý, rodiče ho usmrtí a jeho mrtvolu darují Acheronovi. Jedná se o způsob, jakým si národ zajišťuje, že v jejich řadách budou pouze fyzicky zdatní a bojeschopní jedinci.

Oslava života a smrti

Každé období oslavují Strážci smrti v den svého narození přiblížení sebe sama neodvratné smrti a paradoxně děkují svému bohu za to, že je ještě neposlal mezi mrtvé a oni mohou žít. Samozřejmě se to neobejde bez zvířecích, popřípadě lidských obětí a platí, že čím větší oběť, tím velkolepější oslava.

Partnerský svazek

Mezi Strážci smrti je poměrně běžné uzavírání partnerského svazku, kterým dotyční sdělují, že jsou ochotni za toho druhého položit vlastní život a založit s ním vlastní rodinu. Jeho uzavření probíhá za přítomnosti kněze, případně samotného boha (za takovou poctu je však třeba zaplatit obětinou) a obvykle jsou k němu pozváni akorát rodiče dvojice, jež svazek uzavírá (za předpokladu, že ještě žijí), jinak nikdo další. Jeden z nich, obvykle muž, se poté, co si pár vyslechne proslov na téma "vytvořením tohoto důležitého pouta vkládáte svůj život do rukou svého partnera" řízne do ruky a nechá trochu své krve natéct do obřadního poháru. Po něm to učiní i druhý z dvojice, což je většinou žena. Chvíli vyčkají, než se jejich krev smísí a následně se oba dva z poháru napijí. Jako první tak většinou činí opět muž a až po něm žena. Uzavření svazku je možné až po dosažení šestnáctého období života.

Pohřební obřad

Strážci smrti své mrtvé odnášejí do podzemních tunelů, jež se nacházejí pod jejich hlavním městem. Ty se následně stávají potravou pro obří masožravé brouky, kteří zde žijí. Výjimečným případem jsou oběti rituálu Taraku, jež jsou ukládány do hrobů na posvátné hoře Ikream.