O vzniku světa

Na začátku nebylo nic, jen nekonečná prázdnota, z níž se zrodil prabůh všeho, známý jako Bezejmenný. Ten z dodnes neznámých důvodů či z pouhého rozmaru stvořil vesmír. Aby v něm však nebyl sám, "vyrobil" si tři společníky, Lurethu, Darph a Grona. Darph s Gronem naplnili jeho představy a stali se jeho dobrými přáteli. Avšak Luretha se mu, jakožto úplně první myslící bytost, jíž vytvořil, nepovedla a po čase od něj odešla.

Vydala se napříč vesmírem a bezcílně se po něm potloukala, hledajíc něco, co by ji zaujalo. Jednoho dne narazila na planetu se dvěma slunci a pěti měsíci, kterou nazvala Deuria a jež ji tak zaujala, že se na ní rozhodla zůstat. Sice tam už žili jakýsi podivní tvorově, nazývající sami sebe lidé, ale protože jí nepřekáželi, nechala je na pokoji. Postupem času se však začala cítit osaměle, stejně jako předtím Bezejmenný. Zatoužila po někom, kdo by oplýval inteligencí srovnatelnou s tou její, což rozhodně nebyl případ tehdejších lidí. Proto zničila jeden z pěti měsíců, jež kolem planety obíhaly, a vytvořila si z něj partnera, kterého pojmenovala Ethos. Společně zplodili čtyři smrtonoše, Nekrose, Mortua, Archangeliku a Daemonu. Ti do světa přinesli smrt a stvořili svou vlastní říší, Zemi mrtvých, do níž dodnes odcházejí všichni zesnulí. Ještě předtím se však vydali mezi lidi a měli s nimi potomstvo.

_{Vlevo Archangelika, vpravo Daemona}

_{Vlevo Mortus, vpravo Nekros}

Děti Nekrose a Mortua později vytvořili společenství, jež si říkalo Strážci smrti, zatímco potomci Archangeliky a Daemony se začali nazývat Stínovým národem. V Zemi mrtvých pak Nekros s Archangelikou zplodil boha smrti Acherona a Mortus s Daemonou boha pořádku a klidného spánku Dea. Acheron i Deus z jejich říše odešli a vydali se do světa živých. Luretha je však na Deurii nedokázala strpět a rozhodla se jich zbavit. Proměnila Ethose zpátky na měsíční kámen, z nějž následně stvořila dva vlastní bohy Ignita a Haemu. Na každého z nich užila při výrobě kromě měsíční horniny ještě další přísadu, díky níž se od sebe odlišovali. V případě Ignita se jednalo o sluneční hmotu, u Haemy šlo o vesmírný prach.

Během vytváření jí však něco málo z oněch látek spadlo z nebeských výšin, na nichž žila, dolů na zem a zasáhlo některé z původních lidí, kteří nepatřili mezi potomky smrtonošů. Ti, na nichž skončila sluneční hmota, se později seskupili do jednoho národa a začali si říkat Dračí děti, zatímco lidé, na něž dopadl vesmírný prach, se označili za Rubínový lid.

Luretha uložila Ignitovi a Haemě za úkol oba dva potomky smrtonošů zabít. To se jim však nepodařilo, neboť spolu nově vzniklí bohové nedokázali spolupracovat. Deus s Acheronem však Lurethin čin nehodlali jen tak přehlédnout a i přesto, že se navzájem neměli ani trochu rádi, spojili své síly kvůli společné pomstě. Svedli s Lurethou dlouhý, vyčerpávající boj, který však vyhráli. Matku smrtonošů pak za trest roztrhli na dvě poloviny, z nichž z jedné vznikla bohyně moudrosti Aether a z druhé bohyně země Calitha. Krev, jež tehdy z Lurethy vystříkla, dopadla na lidi, obývající létající ostrovy. Ti po čase utvořili národ Potomků nebes.

Poslední původní lidé se pro svůj vztah k přírodě nazývali Zemí označení a i oni se postupem doby stali jednotným národem.

Jakmile Deus s Acheronem vykonali svou pomstu, vrátila se mezi ně jejich stará nevraživost, jež byla kvůli mrzutosti z existence čtyř dalších bohů, ještě větší než předtím. Popravdě nebyl se situací spokojený nikdo z těch šesti. Nakonec se každý odebral do jiného koutu planety, poblíž některého z nově vzniklých národů. Lidé, kteří do té doby uctívali vlastní vymyšlené modly, obrátili svůj obdiv a víru ke skutečným bohům a zahrnovali je nejrůznějšími dary a oběťmi. Bohové našli v jejich přemrštěném zbožňování zálibu a využívali své moci k odměňování svých přívrženců. V průběhu let se z nich dokonce stali vůdci oněch národů. Acheron začal vládnout Strážcům smrti, Deus Stínovému národu, Ignitus Dračím dětem, Haema Rubínovému lidu, Aether Potomkům nebes a Calitha Zemí označeným. Protože spolu bohové navzájem zrovna nevycházeli a totéž platilo i o vztazích lidí z jednotlivých národů, ba u nich šlo často vyloženě o nenávist, docházelo v pozdější době, kdy už měl každý lid rozvinutou svou osobitou kulturu, k častým konfliktům, většinou spíše na poli válečném, nežli diplomatickém. A tak je tomu dodnes.